Krajina od Mukačeva přitahuje pohled živým seskupením domů, jejichž střechy a štíty se skládají do výrazné barevné mozaiky. Vesnice zasazená mezi zvlněné kopce působí sevřeně a současně plná pohybu: šikmé linie staveb se potkávají s oblouky svahů, zatímco štíhlé stromy vnášejí do kompozice ostré svislé akcenty. Světlý pás cesty vede z popředí vzhůru mezi domy a zve diváka do nitra této osobitě proměněné krajiny.

Autor zde bravurně využívá kontrastu sytých modří a tyrkysových tónů s cihlovou červení, růžovou a teplými okry. Barva zároveň modeluje prostor: chladné plochy střech a stromů vystupují proti prohřátým stěnám a půdě, jednotlivé tvary se překrývají a navzájem zvýrazňují. Energické tahy sledují sklon terénu i směr jednotlivých ploch a dodávají malbě vnitřní rytmus. Zvláště působivé je propojení hranaté stavby domů s plynulým vlněním kopců, které jako by pokračovalo až do protáhlých pásů oblohy.

Pevné tmavé kontury drží bohatě členěný výjev pohromadě, zatímco světlé štíty a krémové záblesky otevírají mezi sytými barvami místa oddechu. Pohled se tak přirozeně přesouvá od detailů vesnice k širokému horizontu a znovu zpět. Dílo oslovuje souhrou důvěrně známého venkovského motivu a odvážné výtvarné zkratky, která krajině propůjčuje téměř krystalickou stavbu a nezaměnitelnou energii.