Na hromnice o hodinu více rozehrává působivé setkání temné hloubky a rozpínajícího se světla. Středu kompozice dominuje rozměrná bělavá plocha s nepravidelnými okraji, která vystupuje proti hlubokému modročernému pozadí. Pod ní se rozvíjí členité pole tlumených fialových, růžových a okrových odstínů, oživené oranžovým útvarem a ostrými červenými akcenty. Název vybízí vnímat tuto souhru jako obraz postupně přibývajícího světla, které proniká zimní tmou.

Autor zde bravurně pracuje s rozdílnou hustotou barevné hmoty a energií jednotlivých gest. Vrstvená běloba si uchovává jemné šedé, krémové a namodralé proměny; její povrch člení stopy tahů, tmavé útržky linií a překryté barevné záznamy. Proti této hutné malířské stavbě působí tenké stříkance a dlouhé švihy bílé a žluté jako prudké záblesky pohybu. Zvláště účinné je vyvážení rozsáhlé světlé plochy sytou oranžovou vlevo dole a zářivou žlutí při jejím horním pravém okraji.

Kompozice nabízí výrazný účinek při pohledu z odstupu i bohatství detailů při bližším zkoumání. Pevnější barevné útvary se střídají s volnými, téměř písmovými stopami a vytvářejí napětí mezi řádem a spontánností. Pro sběratele gestické abstrakce a milovníky malby s výraznou strukturou představuje dílo lákavou příležitost získat obraz, jehož osobitost vyrůstá z odvážných kontrastů, živého rukopisu a sugestivní hry světla.