Tvář zaujme tichou intenzitou a elegancí motivu, který se před divákem vynořuje z jemně odstíněných barevných ploch. Protáhlý obličej se sklopeným víčkem, úzkou linií úst a výrazně zjednodušeným profilem nosu vyplňuje téměř celou výšku kompozice. Uzavřený pohled obrací pozornost dovnitř a propůjčuje výrazu zasněnost i určitou nedostupnost. Tmavé pásy po stranách soustřeďují světlo do středu, kde světlá tvář získává téměř zářivou přítomnost.

Autor zde mistrně pracuje s jemnými přechody krémové, medové a okrové, jejichž měkkost vyvažuje přesnými hranami a úzkými temnými akcenty. Křivka víčka představuje zvláště působivý detail: jediný oblouk stačí k vytvoření výrazu, který určuje náladu celého obrazu. Proti němu stojí strohá vodorovná linie úst a dlouhé svislice při pravém okraji. Souhra těchto několika prvků dodává kompozici rytmus a ukazuje, jak silného účinku lze dosáhnout citlivým zacházením s omezenou škálou tvarů.

Půvab díla spočívá v napětí mezi geometrickou čistotou a měkkým modelováním lidských rysů. Rozsáhlé světlé plochy nechávají jednotlivá gesta linií plně vyznít a vytvářejí prostor pro soustředěné, pomalé prohlížení. Tvář si tak uchovává osobní blízkost i tajemství; její klidný výraz a kultivovaná barevnost dávají obrazu nezaměnitelnou, intimní atmosféru.