Autorka k dílu uvádí:
„Bylo to napínavé. Vždy je to napínavé, když tvoříte, ať už je to cokoliv, a jdete do toho naplno. Čekají vás vzlety a pády, nadšení a deziluze, a proto tady taky jsme, abychom zažívali tenhle vnitřní kolotoč emocí. Cesty spletité až téměř labyrint tvořící za tím, co považujeme, že to bude "to ono", čeho chceme dosáhnout, a abychom zjistili, že když to držíme na dlani a vidíme jasné kontury, přepadne nás touha dojít ještě o krok dál.“

Bílé linie protínají barevné proudy, mění směr a propojují vzdálená místa v jedinou spletitou síť. NAPÍNAVÝ vtahuje pohled přímo do dění: mezi širokými oblouky modři, červenými ohnisky a temnými průrvami se stále otevírají další cesty. Kompozice nemá jediné nehybné centrum. Její přitažlivost spočívá v neustálém přesouvání pozornosti, ve střídání prudkého gesta a drobných událostí ukrytých v barevných vrstvách.

Lucie Svoboda nechává vedle sebe působit rozmáchlé tahy, jemné průsvitné závoje i rozptýlené kapky a skvrny. Chladné tyrkysové a hluboce modré partie střetává s růžovou, karmínovou a teplými oranžovými akcenty. Světlé pásy se místy napínají přes tmavší plochy jako tenké membrány, jinde se stáčejí do měkkých záhybů. Jejich lehkost vyvažují hutnější barevné shluky a černé zásahy, které dávají obrazu hloubku a důraz. Zblízka vyniká rozmanitost stop, z odstupu jejich souhra vytváří energický, prostorově členitý celek.

Vyjádření autorky nachází v této proměnlivé skladbě přesvědčivou vizuální odezvu. Pohled se zachytí o pevnější obrys, vzápětí jej však další tah vede jinam; pocit nalezeného řádu se znovu otevírá překvapení. Obraz nabízí intenzivní setkání s barvou a pohybem, které se při každém pozorování může odehrát trochu jinak. Ve sbírce současné abstrakce zaujme živostí svého přednesu a v interiéru se může stát výrazným ústředním dílem, které prostoru dodá energii i osobitost.