Konstruktivní trávy proměňují svět stébel, listů a květenství v působivou soustavu barevných ploch a jemných linií. Štíhlé stonky prostupují celou kompozicí, větví se do drobných vějířů a nesou oválné či zašpičatělé tvary. Mezi nimi se rozvíjí bohatě členěný prostor, v němž se pravoúhlé úseky setkávají s oblouky, spirálami a měkce zvlněnými obrysy. Rostlinný motiv si uchovává svou lehkost i tam, kde se přibližuje čisté geometrii.

Autor zde mistrně vyvažuje pevnou konstrukci s přirozenou hravostí organických tvarů. Hluboké modře a téměř černé siluety staví proti světlým krémovým, šedozeleným a pískovým plochám; žluté, červené a zářivě modré akcenty pak rozehrávají jednotlivá místa jako drobné světelné impulzy. Zvláště citlivá je práce s překrýváním a návazností barev: oko sleduje stonek, přechází přes jeho okolí a znovu objevuje známý tvar v jiné barevné souvislosti. Jemně strukturovaný povrch dodává geometrickému členění malířskou měkkost.

Přes množství detailů působí celek vyváženě. Svislice stonků vytvářejí pravidelný rytmus, zatímco proměnlivé listové útvary a drobná zakončení vnášejí do obrazu pohyb a překvapení. Dílo vybízí k blízkému prohlížení i k odstupu, z něhož jednotlivé motivy splývají v harmonickou barevnou skladbu. Jeho přitažlivost spočívá v poetickém spojení přírodního růstu a promyšleného řádu, které dává obyčejným travám podobu bohatého obrazového světa.