Olej na plátně, 160x90 cm. Signováno vlevo dole V. Benoni. Nerámováno.
Nejdelší strana: 160 cm
Prague in Winter zve k procházce zimní Prahou z neobvyklého nadhledu, který propojuje spletitou krajinu střech s rušným životem ulic. Zasněžené římsy, komíny a zdobné štíty se vrství nad úzkými průchody a podloubími, zatímco dole se mezi lampami a osvětleným stánkem setkávají drobné skupinky chodců. Pohled postupuje od živého popředí přes klenutý průchod až do vzdálené uličky, kde se město pozvolna uzavírá mezi fasádami domů.
Autorka zde mistrně rozehrává kontrast zimních modří a tyrkysových stínů s medově žlutým světlem oken a podloubí. Teplé odlesky se rozbíhají po dlažbě a proměňují chladnou ulici v přívětivé místo plné drobných příběhů. Energické, dobře patrné tahy štětce oživují povrch střech i sněhové nánosy, zatímco přesnější linie oken, říms a oblouků zachovávají bohatství architektonických detailů. Jemné růžové a okrové tóny fasád barevně propojují osvětlenou ulici s chladným prostorem nad ní.
Výrazně svislá kompozice dává městu hloubku a umožňuje objevovat nové motivy při každém návratu k obrazu. Velkolepost historické architektury se přirozeně setkává s každodenností lidských postav, jejichž gesta a seskupení dodávají scéně bezprostřední život. Pro milovníky Prahy a sběratele městských motivů představuje dílo lákavou příležitost získat osobitý pohled na zimní město, jehož kouzlo vyrůstá ze souhry sněhu, světla a lidské přítomnosti.
*14.7.1965
Od raného dětství směřovala k umění, kterému se začala věnovat již v pěti letech. Klasické vzdělání získala v ruské realistické škole, jejíž důraz na precizní kresbu zásadně formoval její tvorbu. Podle autorky je skutečná tvůrčí svoboda založena na hluboké znalosti zákonitostí kresby – teprve jejich zvládnutí umožňuje umělci podřídit formu vlastní vizi. V počátcích se věnovala převážně portrétu, krajinomalbě a figurálním kompozicím, které považuje za nejnáročnější a zároveň nejvýmluvnější disciplínu výtvarného umění. Architektura ji dlouho míjela, změna však nastala během pobytu v Praze. Gotické stavby ji svou harmonií a rytmem natolik zaujaly, že se jim začala intenzivně věnovat. Ačkoli pracovala v akvarelu, oleji i kresbě, brzy dospěla k přesvědčení, že architektonická přesnost nejlépe vynikne v grafických technikách. Následovalo několik let tvorby v leptu, suché jehle a rytině. Ačkoliv byla grafika důležitou etapou její tvorby, sama sebe vnímá především jako malířku. V posledních letech proto rozvíjí osobitý přístup k zobrazení architektonických celků v barvě. Kombinuje detailní, jemnou kresbu s transparentními akrylovými laky, které umožňují výraznou, avšak subtilní práci se světlem a barevnými vrstvami. Kromě výtvarné tvorby se věnuje také psaní knih o teorii umění.
