Ohrady u Olšan proměňují nenápadné městské zákoutí v podmanivou scenérii ticha a zvláštního očekávání. Za zdmi a ohradami se vrství střechy, komíny a holé stromy, jejichž temné siluety vystupují proti nezvykle zelené obloze. Místo bez lidských postav získává téměř snovou atmosféru, v níž i prosté stavby působí jako součást tajemného příběhu.

Kompozici ovládá dvojice mohutných kmenů s jemně rozvětvenými korunami. Jejich organické linie kontrastují s pevnou geometrií zdí a střech, které se skládají do promyšleného rytmu barevných ploch. Světlá zeď v popředí zachycuje pohled a vede jej k tlumeným zeleným, zemitě hnědým a cihlově červeným tónům v hloubce obrazu. Jemně strukturovaný povrch malby dodává jednotlivým plochám hmatatelnou přítomnost.

Působivost díla vyrůstá ze spojení všedního námětu s neobvyklou barevností a soustředěnou skladbou. Známé městské prostředí se zde stává uzavřeným světem s vlastní náladou — klidným, lehce melancholickým a přitažlivým svou nevyřčeností.