Nejdelší strana: 150 cm

Autorská malba na recyklovaném plátně. Inspirováno módní fotografií, přepracováno v autorské malířské stylizaci.

Obraz "Jacquemus 1" patří k sérii děl Antaniny Vinahradové vycházejících z kolekcí slavných módních návrhářů. Obraz vznikl na základě módní přehlídky Jacquemus. Je to osobní zpověď autorky — pocta módě, která ji silně inspiruje a ke které má hluboký vztah.Proces výtvoření díla začíná fotografií z módní přehlídky, vždy z veřejně dostupných zdrojů. Na jejím základě autorka vytváří skicu na tabletu, kterou stylizuje podle své vlastní vizuální řeči. Poté motiv přenáší na plátno — tímto způsobem je móda znovu nakreslena, přetvořena do malby. Vinahradova často pracuje s recyklovanými plátny — využívá například nepřevzaté zakázky z tiskových center, kde si původní zákazníci své potištěné plátno nevyzvedli. 

o autorovi: Nezávislá vizuální umělkyně žijící v Praze. Ve své tvorbě propojuje tradiční malířské techniky s digitálním uměním, umělou inteligencí, virtuální realitou a performancí. Jako samouk ráda experimentuje s různými médii a neustále se vzdělává — právě neustálý pohyb mezi světy starého a nového ji inspiruje.Témata, která dlouhodobě zkoumá, zahrnují obraz těla, módu a proměňující se vztahy mezi lidmi v době technologií. Práce Vinohradové se pohybuje mezi fyzickým a virtuálním, intimním a umělým — a hledá napětí mezi těmito póly.

V letech 2016–2019 vystavovala na řadě skupinových i samostatných výstav a účastnila se performancí v Praze, New Yorku, Slovinsku, Oslu i Benátkách. Mezi klíčové momenty patří samostatná výstava Eternia Smíchov Artspace (Praha, 2017), účast na Artmory Art Week (New York, 2018), nebo performativní projekt Synesthesia 0 během Art & Fashion Week v Oslu (2019), kde působila jako hlavní autorka i performerka.

Na konci roku 2019 po osobní tragédii na delší dobu opustila malbu a věnovala se výhradně tvorbě pomocí umělé inteligence. V roce 2022 založila vlastní AI agenturu AIID, kde zkoumá možnosti spolupráce mezi člověkem a strojem a hledala nové vizuální jazyky.

Od roku 2025 se vrací k malbě — k tělesnosti, intuici a pomalosti — a otevírá novou kapitolu své tvorby. V ní se snaží propojit organickou zkušenost s posthumanistickými motivy a znovu definovat, co to dnes znamená „tvořit rukama“.