Pozn.: Dílo pochází přímo z ateliéru autora.

Nejdelší strana: 65 cm

Dílo "Lavička, aneb nejkrásnější žena sveta" je rozverným, humorným zamyšlením nad paralýzou touhy.

Obraz vizuálně ztvárňuje ten magický okamžik, kdy se mladíkovi zjevuje dívka jeho snů – žena tak krásná, že se mu zem (a lavička) točí pod nohama v závratném, růžovém víru. Tato scéna je zobrazením paralely mezi intenzivní touhou a naprostou neschopností jednat. Mladíkova postava je záměrně nepřítomná, zredukovaná na pouhý záznam mysli a představy, neboť v reálném světě není schopen ani vstát, ani promluvit. Namísto toho se kolem něj motají, točí a letí sladce růžové lavičky (symbolicky vyjadřující jeho rozkolísaný vnitřní svět).

Žena, zjevující se v mlze snu jako anděl, je nepolapitelná a efemérní. Obraz je esencí hravosti a lehkosti, s cílem diváka pobavit a přenést do stavu slastiplné, byť paralyzující, snové reality.

Dílo je inspirováno textem sloveské spisovatelky a scénáristky Kristiny Trníkové ze série Safírová pěna. (https://zafirovapena.blogspot.com/2020/12/lavicka.html)

Najkrajšia žena sveta sedí na protiľahlej lavičke, kúsok odo mňa. Urobil by som pre ňu čokoľvek, bol by som pre ňu kýmkoľvek. Nanešťastie, sa nemôžem ani pohnúť. Jej krása ma zmrazila. Myslím, že som prirástol k drevu, prestal som dýchať, slzia mi oči, zabudol som žmurkať. Zmrzli mi ruky, krv sa mi však valí celým telom, bľačí. Najkrajšia žena sveta sedí na lavičke oproti a ja nie som schopný ani len sa nadýchnuť. Myslím, že umieram. Zdvihla sa. Jemné čierne šaty jej kĺžu po tele. Kráča ku mne celá elegantná a ja stále sedím frajersky s preloženou nohou cez koleno a rukou ležérne opretou o hranu lavičky. Som šokovaný, zhypnotizovaný. Sadla si tesne vedľa mňa a nežne povedala: „Koľkokrát budeš ešte so mnou hrať túto lavičkovú hru, láska?“

o autorovi: 1982
Malířka, restaurátorka. Studovala na AVU v Praze u M. Rittsteina a K. Strettiho a na PedF MU v Brně, stážovala na pařížské Sorbonně. Je lektorkou NG v Praze a soukromých uměleckých škol. Ve výtvarné praxi se věnuje především klasické olejomalbě s použitím kombinovaných technik. Maluje technicky realistické portréty a krajiny, které doplňuje o expresivní, fantazijní výjevy. Klíčovou inovací je propojování malby s inspirativním nebo autorským textem, čímž vytváří hlubší a vícevrstvé dílo, kde se žánry navzájem obohacují. Její vizuální jazyk se pohybuje mezi technickou přesností hyperrealismu, mystickou náladou magického realismu a snovou estetikou. Příběhy odvážně přetavuje do vizuální formy. K dílu přidává silný intelektuální záměr, který vyvažuje humorem, aby divákovi poskytla nové nápady i okamžiky, kdy se život nemusí brát příliš vážně. Jejím cílem jsou obrazy podnětné a plné zvláštní energie, čerpající inspiraci ze silných míst, z podstaty lidských interakcí a z její vášně pro tanec, aby její díla byla výraznou a ceněnou investicí.

www.mistrovskyportret.cz
www.barborasto.cz
IG: @barbora_lou

ZASTOUPENÍ VE VEŘEJNÝCH SBÍRKÁCH
Ve stálé sbírce Národního zemědělského muzea v Praze je zastoupen obraz „Odraz lesa“, akrylová malba na plátně.

ZÍSKANÁ MEZINÁRODNÍ OCENĚNÍ
TARTGET Prize, Madrid, Španělsko (2025)
Cena „Finalista“ v kategorii Portrét a Figura (za dílo „Anežka, portrét tanečnice“, olejomalba na plátně).
Premio LYNX – International Prize of Contemporary Art, Itálie (2015)
„Special prize“ za dílo „Odraz“ ze série „Království bazénů“, akrylová
a olejová malba na plátně).

STUDIA
Akademie výtvarných umění, Praha (2005 – 2011) Ateliér Prof. Michaela Rittsteina a ateliér Prof. Karla Strettiho
Panthéon – Sorbonne, Université Paris 1, Francie (2007) Studijní stáž v rámci AVU. Programu Master Conservation - restauration des biens culturels
Masarykova Univerzita, Brno (2002 – 2005) Vizuální tvorba a francouzský jazyk.

LEKTORSKÁ ČINNOST
Organizování a vedení kurzů malby (Kurzy Elemi, kurzy v Prostoru Lilie, ve centru Sasva) (2010 – 2025)
Výuka plenéru v Hrazanech a kurzu "Cesty k mistrům" , Národní galerie v Praze. (2010 – 2025)

OHLASY A KRITIKA
„Tvorba Barbory Lou se dá popsat jako vyrovnané klání mnohovrstevné propracované malby, figurální a anatomické brilance s mistrovsky zvládnutou hrou světla a spirituálním rozměrem objektů, které skrze důkladnou symbolickou interpretaci tvoří hlavní
metaforickou duši díla…. Voda a světlo jsou již po tisíce let životadárnou veličinou většiny velkých měst a právě v setmělé noci se tyto dva živly spojují v jakousi jedinou efemérní entitu.” (K výstavě
„Noční město“, Galerie Morna, 2016)
„Měla jsem pocit, že nahlížím někam domů a domov ke mně promlouvá. Tak silné to bylo… Obraz s sebou nesl to všeobjímající, lásku, jednotu a soulad.“ (Marie Němcová, zpěvačka, majitelka díla
„Nadějná smršť II“, 2024)
„Malířská tvorba Barbory Lou vychází z odkazu klasické evropské akademické tradice. Nebojí se však do své malby implementovat prvky, které upoutávají svojí originalitou a rozverností. Ty si nezadají s hravostí děvčátka na jarní louce běhající za efemérní lehkostí
otakárka fenyklového či babočky paví oko. Malby krajin jsou vyvedené v detailech, ne nepodobné klasickému
českému krajinářství Mařákovy školy...“
„Barbora Lou je jednou z nejtalentovanějších a nejnadějnějších
malířek své generace.“ (Jan Melena, 2023)