Nejdelší strana: 90 cm

Autorská malba na recyklovaném plátně. Autorka často pracuje s recyklovanými plátny — využívá například nepřevzaté zakázky z tiskových center, kde si původní zákazníci své potištěné plátno nevyzvedli.

"Svět se narodil pro mě. Za každou vykouřenou cigaretou stojí bijící srdce. Kam se podíváš – nebe je protkáno dráty, země má čtverce dvorků, v noci bez života. Sotva to lze nazvat životem... Pokud jsou dveře zavřené, pokud límec kabátu není na svém místě, co to pro tebe znamená? I seskok z útesu – co to pro tebe znamená. Když tě unaví poslouchat spoustu různých věcí – zacpeš si uši (poslední světlo zhasíná ve oknech) a svět se promění v prázdný obraz; zdá se, že v něm nejsi. Existuje obraz, který chceš zapomenout, a nikdo nikdy nepochopí proč; a někde v hlubinách, kde slova ztrácejí smysl, stále neúnavně bliká světýlko v protějším okně.
Budu velmi opatrně kráčet po hraně šílenství, nejjemnějším smutku, ujistím se, že svět je tak lhostejný, jako bych se narodil hluchý a slepý.
Světlo zhaslo. Tak smutné."

o autorovi: Nezávislá vizuální umělkyně žijící v Praze. Ve své tvorbě propojuje tradiční malířské techniky s digitálním uměním, umělou inteligencí, virtuální realitou a performancí. Jako samouk ráda experimentuje s různými médii a neustále se vzdělává — právě neustálý pohyb mezi světy starého a nového ji inspiruje.Témata, která dlouhodobě zkoumá, zahrnují obraz těla, módu a proměňující se vztahy mezi lidmi v době technologií. Práce Vinohradové se pohybuje mezi fyzickým a virtuálním, intimním a umělým — a hledá napětí mezi těmito póly.

V letech 2016–2019 vystavovala na řadě skupinových i samostatných výstav a účastnila se performancí v Praze, New Yorku, Slovinsku, Oslu i Benátkách. Mezi klíčové momenty patří samostatná výstava Eternia Smíchov Artspace (Praha, 2017), účast na Artmory Art Week (New York, 2018), nebo performativní projekt Synesthesia 0 během Art & Fashion Week v Oslu (2019), kde působila jako hlavní autorka i performerka.

Na konci roku 2019 po osobní tragédii na delší dobu opustila malbu a věnovala se výhradně tvorbě pomocí umělé inteligence. V roce 2022 založila vlastní AI agenturu AIID, kde zkoumá možnosti spolupráce mezi člověkem a strojem a hledala nové vizuální jazyky.

Od roku 2025 se vrací k malbě — k tělesnosti, intuici a pomalosti — a otevírá novou kapitolu své tvorby. V ní se snaží propojit organickou zkušenost s posthumanistickými motivy a znovu definovat, co to dnes znamená „tvořit rukama“.