Nejdelší strana: 80 cm

Autoportrét umělkyně, vytvořený po dlouhém období sebepohrdání a tiché, bolestné touhy být viděna.Toto dílo představuje zlom — zranitelný, a přesto silný akt znovuzískání identity, přítomnosti a práva zaujmout své místo.

o autorovi: Nezávislá vizuální umělkyně žijící v Praze. Ve své tvorbě propojuje tradiční malířské techniky s digitálním uměním, umělou inteligencí, virtuální realitou a performancí. Jako samouk ráda experimentuje s různými médii a neustále se vzdělává — právě neustálý pohyb mezi světy starého a nového ji inspiruje.Témata, která dlouhodobě zkoumá, zahrnují obraz těla, módu a proměňující se vztahy mezi lidmi v době technologií. Práce Vinohradové se pohybuje mezi fyzickým a virtuálním, intimním a umělým — a hledá napětí mezi těmito póly.

V letech 2016–2019 vystavovala na řadě skupinových i samostatných výstav a účastnila se performancí v Praze, New Yorku, Slovinsku, Oslu i Benátkách. Mezi klíčové momenty patří samostatná výstava Eternia Smíchov Artspace (Praha, 2017), účast na Artmory Art Week (New York, 2018), nebo performativní projekt Synesthesia 0 během Art & Fashion Week v Oslu (2019), kde působila jako hlavní autorka i performerka.

Na konci roku 2019 po osobní tragédii na delší dobu opustila malbu a věnovala se výhradně tvorbě pomocí umělé inteligence. V roce 2022 založila vlastní AI agenturu AIID, kde zkoumá možnosti spolupráce mezi člověkem a strojem a hledala nové vizuální jazyky.

Od roku 2025 se vrací k malbě — k tělesnosti, intuici a pomalosti — a otevírá novou kapitolu své tvorby. V ní se snaží propojit organickou zkušenost s posthumanistickými motivy a znovu definovat, co to dnes znamená „tvořit rukama“.