Pozn.: Celý život hledáme štěstí. Otevíráme stále nové dveře, stoupáme po schodech, míříme za sny, které se časem ukážou jako prázdné. Bloudíme v labyrintu, který jsme si často vytvořili sami – plném slepých uliček, kruhů a nekonečných schodišť. A přitom… klíč máme celou dobu u sebe. Starý muž v obraze je alegorií času. Představuje nás samotné – v momentu, kdy se po dlouhém hledání konečně zastavíme. Teprve tehdy si možná uvědomíme, že skutečné štěstí nebylo nikdy vně, ale uvnitř nás. Čím dřív si to přiznáme, tím míň ztratíme. Tento obraz je tichou výzvou: neztrácejme roky tím, že budeme hledat klíče tam, kde nejsou. Někdy stačí přestat spěchat, posadit se – a podívat se pořádně.

Nejdelší strana: 100 cm

o autorovi: 1984
Česká Lípa
SUPŠS v Kamenickém Šenově, VOŠ v Novém Boru.

Proslavil se jako pastelista, ale v současné době tvoří převážně olejomalby. Svým malířským stylem, oblibou v naturalismu a šerosvitu se ve své tvorbě výrazně přibližuje a podobá stylu starých, zejména barokních mistrů. Dá se považovat za pokračovatele jejich díla. Často je sám sobě modelem. Má rád velké formáty, kde si může umělecky pohrát s každou drobností a dát jí důležitou, často i zásadní roli. Libuje si ve skrytých symbolech a mystických světelných nuancích.

Kdo ale osobně Michala Janovského pozná, brzy zjistí, že je to mistr černého humoru a parodie. V námětech se nebojí (a doslova ani neštítí) ničeho. Je schopen naprosto bravurně zpracovat i tak kontroverzní téma, jako jsou exkrementy. Janovský si libuje v provokaci a s úsměvem je schopen parodovat a zesměšnit veškeré lidské vlastnosti a manýry.

Má v oblibě příběhy, pohádky a balady, které mají jedno společné - strach. Má rád, když se člověk bojí. A to sám sebe, osoby, kterou na jeho obrazech pozná. Díky rukopisu starých Mistrů, který Michal obdivuje a našel se v něm, mohou jeho díla působit jaksi vznešeně, ale to není všechno. Janovský se svou tvorbou v první řadě baví. Je recesista, který dovede shodit i vcelku vážná témata a nejvíce si užívá, když někdo přisuzuje jeho obrazům něco, z čeho si v nich on, jako autor, právě dělá legraci. Miluje velké formáty a jelikož je absolutní detailista a perfekcionista, má potřebu si pohrát s každou maličkostí a vést diváka svých obrazů skoro “za ruku”, aby mu nic neuniklo a nepřehlédl něco velice podstatného, co je součástí nebo dokonce zásadním prvkem děje - byť se jedná o mouchu na shnilém jablku. Pohybuje se na hraně symbolismu až po morbidní romantismus. Rád se zabývá vztahem člověka k přírodě, životu a smrti. Díky stylu, v němž tvoří, se v podstatě pohybuje v čase. Aktuální témata ztvárněná Janovským mají totiž velice zajímavý přesah. Zároveň evokují tajemno a mystiku renesančních a barokních umělců, ale přitom děsí a mrazí současnými příběhy. Jako celek to působí dekadentně přitažlivě a je možné, že právě Michal Janovský se stane zdatným pokračovatelem velkých malířských jmen.

Text: PhDr. Renáta Mužíková, Ph.D.