Nejdelší strana: 50 cm

Autor uvádí: Nagano byla jasná volba...Osobně mě k hokeji pojí silné pouto, protože jsem 6 let strávil jako golman x hodin denně na zimním stadionu. Právě legendární Nagano mě v roce 98 nasměrovalo na těch pár let v bráně, a i z toho důvodu jsem namaloval obraz Memoria viva, jako živou vzpomínku. Protože mám rád symboliku, je možné na obraze vidět část hokejové výstroje Dominika Haška (prasklá helma po ráně Valerije Kamenského v prvním zápasu s Ruskem, část Dominikovy hokejky). Zároveň můžete vidět malý kousek ze zlaté medaile na pozadí starého ledu. Často si vzpomenu, jak Robert Záruba před finále s Ruskem prohlásil, že se jedná o souboj Davida s Goliášem, proto tuhle metaforu zastupuje malá kulička v praku, která je na jedné větvičce. A proč že to rostou ty barevné větve z hokejky?...Je to přeci jen historie a už pomalu zarůstá, to ale nic nemění na tom, že kdykoliv si zpětně záznam z Nagana pustím, vyvolá ve mě barvité vzpomínky.

o autorovi: Pavel Sequens (1989), malíř, pocházející z Benešovska, se kresbě a malbě věnoval již od útlého věku, ale i přes studium grafiky na Střední odborné škole v Kolíně se na čas kreativní tvorbě vzdálil. Teprve od podzimu roku 2014 vznikaly jeho první olejomalby inspirované zejména polským zástupcem moderního surrealismu Zdzisławem Beksińskim. Od té doby se tomuto směru věnuje naplno, v průběhu času jej však rozvinul ve vlastní osobitý rukopis.
Jako formu komunikace využívá realisticky ztvárněné figury s výraznými surreálními motivy, které mu pomáhají k zachycení a předání myšlenky, atmosféry nebo pocitu. Největší inspirací je pro něj vnitřní svět za zavřenýma očima. Podobně jako ve snech, i v jeho obrazech často dochází l fragmentaci reality či splývání aktérů se svým okolím. Charakteristickým rysem je také záměrně nejednoznačný výklad motiv – ambicí autora je naopak vybízet diváka k rozvíjení vlastní imaginace. To je důvodem, proč mají postavy na jeho obrazech často zakryté oči – mohou totiž prozradit příliš mnoho a jejich zakrytím dává autor divákovi širší možnosti interpretace.
Propojení realistického zobrazení a jeho disrupcí, která někdy hraničí až s abstrakcí, vytváří v divákovi zvědavost. Obrazy tak působí jako hádanka, která vyzývá k rozluštění prostřednictvím malých indicií. Těmi mohou být například i latinské názvy obrazů. Řešení však hádanka nemá jen jedno, každý si v sobě může najít své vlastní.
Jak lze uchopit autorova díla, nám napovídají jeho slova: “Nic není tak negativní, jak se může zdát. Je jen na Vás, z jakého úhlu se díváte…”
text: Vojtěch Fiala, kurátor výstavy “Ztracená identita” 15.6.2022