Olej na plátně, 40 x 30 cm, signováno autorsky vpravo nahoře, datováno 78 (1978), rámováno v raritním galerijním reprezentativním masivním bohatě vyřezávaném uměleckém rámu s luxusním patinovaným stříbrným povrchem.
Moderní velmi vyhledávaná práce světově známého malíře tvořícího v určité fázi života folklorně motivovaná díla z okolí své rodné obce Svatobořice u Kyjova (Dolňácko) a rovněž známého svými abstraktními motivy často malířsky konzultovanými s Vašíčkovým přítelem malířem Šímou, je vysoce ceněna na trhu s uměním. Dílo pochází původně z vynikající umělecké folklorní sbírky se zaměřením na Horňácko a Moravské Slovácko. Mimořádná a neopakovatelná nabídka!
O autorovi: Vladimír Vašíček (29. září 1919, Mistřín – 29. srpna 2003, Svatobořice) byl český malíř, jeden z průkopníků i klasiků českého moderního malířství po druhé světové válce. Pocházel z malorolnické rodiny, byl nejstarší ze 3 bratrů (rodiče František a Justina, bratři Jaroslav a František). V letech 1935 až 1938 se vyučil v dekoratérské dílně Antonína Sychry v Kyjově, kde se poprvé setkal s chrámovou malbou. Seznámil se zde také s malířem Jano Köhlerem. Od roku 1938 do roku 1939 byl zaměstnán v reklamní a dekoratérské dílně ve Zlíně, první kontakt se soudobým českým uměním (Zlínské salony). V roce 1939 byl nuceně nasazen v Říši, odkud byl v roce 1940 vyreklamován a zaměstnán ve Zlíně. V červnu téhož roku byl přijat na zdejší nově otevřenou Školu umění. V období 1940 –1944 absolvoval Školu umění, která při tehdy uzavřených vysokých školách neoficiálně suplovala uměleckou akademii. Mezi pedagogy byli architekti Kadlec, Gahura, Fuchs a Bouček, výtvarníci Makovský, Wiesner, Gajdoš, Hroch a Milén, ke spolužákům patřili Václav Chad, Čestmír Kafka, Miroslav Šimorda, Jan Rajlich a další. Mezi lety 1944 a 1945 byl zaměstnán v projekčních kancelářích Baťových závodu, které vedl architekt Karfík, jako asistent architekta Drofy. Od roku 1945 studoval pražskou Akademii, zpočátku v atelieru Vratislava Nechleby, později u Jána Želibského. Zde navázal řadu celoživotních přátelství (mimo jiných s Richardem Fremundem, M. Tichým, Ladislavem Čepelákem, Vladislavem Vaculkou, Ladislavem Dydkem, Karlem Vysušilem). Studia úspěšně ukončil roku 1949. V roce 1947 se oženil s Boženou Žďárskou, v roce 1949 se jim narodil syn Vladimír. Po ukončení studií se trvale usadil ve Svatobořicích; v témže roce měl první výstavu v Kyjově a vstoupil do brněnského SVU Aleš. Od roku 1951 se postupně formovala skupina pěti moravských malířů (Bohumír Matal, Jan Kubíček, Vladislav Vaculka, M. Tichý, Vladimír Vašíček), jejichž podíl na udržení kontextu s domácími předválečnými proudy i se soudobým světem byl zásadní. V roce 1955 měl samostatnou výstavu v neoficiálních prostorách brněnského Výzkumného ústavu architektury, kde byl následován dalšími nositeli moderního výtvarného názoru. V roce 1956 uspořádal s Vladislavem Vaculkou, Bohumírem Matalem, M. Tichým, I. Vaculkovou a Richardem Fremundem v chirurgickém pavilonu nemocnici v Kyjově výstavu, která byla v té době zřejmě prvním kolektivním veřejným vystoupením svého druhu u nás. Zároveň se podílel na obnově zdejších Slováckých roků. Dne 6. června 1956 se mu narodil druhý syn Stanislav. V lednu 1957 vystavoval Vladimír Vašíček samostatně v brněnském Domě umění. S Bohumírem Matalem, Janem Kubíčkem a Vladislavem Vaculkou (již bez M. Tichého) tvořili základ Brněnské skupiny. Spolu pak vystavovali v Praze, v Galerii mladých (U Řečických), pod názvem Výstava čtyř moravských výtvarníků. V roce 1958 se účastnil na historicky závažné výstavě současného českého umění v Domě umění města Brna a mezi lety 1959 a 1960 vytvořil své první abstraktní obrazy. Byl to počátek celoživotní spolupráce s hodonínskou galerií, kde podnítil přehlídky moderního umění z regionu (Setkání 1965, 1967). Mezi lety 1959 a 1973 podnikl důležité studijní cesty do zahraničí: 1959 (Moskva, Leningrad), 1960 (Rakousko – setkání s Oskarem Kokoschkou a Giacomem Manzú), 1962 a 1964 Polsko – Lodž, Varšava, Gdaňsk), Francie 1965, 1967 (Paříž, Toulouse, Normandie), 1968 a 1970 (Švýcarsko při vlastních výstavách v St. Gallen a v Bienne). Mezi lety 1969 a 1973 obeslal I. bienále malířství v Pistoi (1969) a přehlídky v Collego Arguitectes v Barceloně (1970, 1973). V r. 1969 mu zemřel otec a v r. 1970 matka, ztratil také nejbližšího přítele Richarda Fremunda. Přátelství s Vladimírem Vašíčkem i jeho dílo ovlivněné jižní Moravou ocenil na počátku šedesátých let spisovatel Milan Kundera. V 70. – 80. letech s nástupem tzv. normalizace byl znovu nucen k ústupu do ústraní. Za pomoci Msgre. ThDr. Josefa Moštěka a dalších získával alespoň restaurátorské příležitosti při výmalbách a restaurování vybavení církevních staveb. Tato doba vnější umělecké nesvobody, umocněná ztrátou obou rodičů, nejbližšího přítele, stejně jako některých dalších, byla však obdobím dalšího utužování i nacházení mnoha uměleckých i lidských přátelství, ale také ztížení, zdaleka ne však zpřetrhání styku s jinými, kteří odešli za hranice a kteří pak patřili k významným představitelům našeho exilu. Vašíčkův Svatobořický atelier zůstal v těchto letech místem myšlenkové svobody a setkávání. V 70. letech vystavoval méně, v 80. letech se uskutečnilo několik rozsáhlých Vašíčkových výstav. Poslední léta života byla spojena s novou vlnou tvůrčí aktivity. V r. 1993 vyšla ve Výtvarném centru Chagall Ostrava Vašíčkova monografie (autor Josef Maliva). Vladimír Vašíček sice vystavoval na významných místech, ale ne často. Jako zásadový individualista si i v nové době hleděl více malířské tvorby než vlastní medializace. Přesto se např. jako patron (spolu s Tomášem Baťou) zúčastnil znovuotevření zlínské Školy umění v r. 1994. Posledních několik let byla jeho tvorba stejně přelomová, jako někdejší přechod do abstraktního projevu, možná jde i o období nejzávažnější. Výtvarná invence byla přes jeho věk překvapivá, jeho dřívější výrazný a typický kolorismus začal být překrýván složkou duchovní a filozofickou. Dne 29. srpna 2003 Vladimír Vašíček náhle zemřel, doslova do posledního dne vytrval u malířského stojanu.
o autorovi: 1919 – 2003
Malíř, grafik. Studoval na Škole umění ve Zlíně u R. Gajdové, V. Hrocha, R. Wiesnera, J. Kousala, E. Miléna a dalších, dále na AVU v Praze u profesorů Nechleby a Želibského. V počáteční figurální, žánrové a krajinářské tvorbě byl ovlivněn expresí, fauvismem a kubismem, od 60. let přešel k abstrakci. Reagoval na podněty kubismu, inklinoval ke geometrické abstrakci. Zabýval se také grafikou, v 70. letech byl činný i jako restaurátor církevních památek. Byl členem SVU Aleš a TT klubu v Brně, Sdružení Q, Skupiny 5 nekonformních umělců a UVU ČR. Jeho dílo je zastoupeno v mnoha důležitých galeriích a uměleckých sbírkách.
Nejvyšší dosažená cena za dílo tohoto autora v aukci: 150 000 Kč.
