Kombinovaná technika, beton, epoxidová pryskyřice, alkoholový inkoust, přírodní zbarvení zelenou skalicí, 72 x 54 cm. Signováno vpravo dole Soukup. Rámováno.
Nejdelší strana: 72 cm
Dílo zachycuje okamžik ponoření a vynoření z vody, přechod mezi světlem a nekonečnou hlubinou oceánu. Černé tahy štětce se ztrácejí v černé barvě, stejně jako my se ztrácíme v hlubinách, slyšíme jen jemný šum oceánu, světlo se tříští o vodní hladinu a cítíme jak voda proudí kolem nás. Jsme tam jen my a oceán, ponořeni v souboji s divokým živlem, stačí však sebrat síly a vyplavat za blišticím se světlem a vynoříme se silnější než kdy před tím. Jen překonat strach a skočit do neznáma.
Narozen 1986
Studoval na Fakultě designu a umění L.Sutnara v sochařském ateliéru J.Beránka.
Kresba a malba provázely Vojtěcha Soukupa již od dětství. Od komiksů, přes graffiti, až po grafický design či olejomalbu. Jeho cesta ho nakonec dovedla až ke studiu architektury, kde objevoval, jak se umění snoubí s prostorovým myšlením. Nyní má za sebou již několik výstav po celé republice.
Ve své současné tvorbě čerpá ze všech zkušeností z těchto různorodých období a experimentuje s technikami a materiály. Každý materiál a způsob malby má své vlastní tajemné kouzlo a specifické emocionální spojení. Kombinací různých přístupů a materiálů objevuje jak se mohou vzájemně ovlivňovat a jaké pocity dokážou vyvolat, když se spojí.
Díla vycházejí z jeho lásky k architektuře, ale ještě více z jeho obdivu k přírodě a k tomu, jak si vždy najde cestu i přes všechny překážky. Obrazy jsou však vždy o lidech, a tak tento motiv pomocí portrétů vztahuje k lidskému boji s nepříznivými podmínkami a k síle, s jakou je překonáváme. Praskliny v betonu symbolizují šrámy na duši, které by někdo mohl vnímat negativně, ale právě díky nim mohou květiny růst.
