Pastózní olej na malířské lepence, 31x51 cm, signováno autorsky vpravo dole, datováno 40 (1940), rámováno v galerijním profilovaném uměleckém rámu, bravurní malířské provedení od nedostupného autora na trhu s uměním Rudolfa Gajdoše, žáka Maxe Švabinského.
Dílo původně pochází z vynikající umělecké sbírky českých krajanů žijících ve Vídni.

Rudolf Gajdoš (26. ledna 1908, Měřín  – 7. října 1975, Mikulov) byl český malíř. Po maturitě začal studovat v Brně na VUT, ale po roce studia odešel do Prahy na akademii výtvarných umění, kde studoval figurální tvorbu u Maxe Švabinského. V roce 1936 se stal uměleckým poradcem firmy Baťa, založil Zlínskou školu umění a Zlínský salon. Roku 1947 se vrátil do Lednice, 1951 se odstěhoval do Mikulova, kde žil až do své smrti v roce 1975. Je pochován na hřbitově v Lednici. Od roku 1951 žil v Mikulově. Zde se stal malířem města a jižní Moravy. Maloval zámek, Kozí Hrádek, Svatý Kopeček, staré domy, celkové pohledy na město a krajinu. Miloval Pálavu. Nejraději ji kreslil od Strachotína, protože odtud je nejlépe vidět celý masiv. Náměty našel v Klentnici, Novosedlech, ale především v Pavlově. Domy a sklepy s barokními štíty byly jeho oblíbeným námětem.
Maloval lidi při práci: žně, rybolov, vinobraní jsou také části nástropní fresky mikulovského Sálu předků – dnes Gajdošova sálu. Jako umělec má velký podíl na obnově a záchraně mikulovského zámku. Výrazně napomohl záchraně památek Lednicko-valtického areálu.