Narodil jsem se v bývalém Československu a nyní po letech a získání jistých životních zkušeností, jsem se rozhodl vstoupit do nové etapy svého života, která mne vrací k mé největší vášni – malbě. Moje cesta začala na střední elektrotechnické škole, ale brzy jsem objevil svou lásku k umění a rozhodl se pro studium výtvarné školy. SPŠE jsem dokončil a vzápětí absolvoval Vyšší odbornou školu uměleckou, prostě "Hollarku", již však při zaměstnání, tehdy pod vedením Václava KASÍKA, akademického malíře a Štěpána KLASE, akademického sochaře. Ihned poté jsem se hlásil prvně na AVU v Praze a rozhlížel jsem se po svých výtvarných vzorech... Mezi nejvýznamnější inspirativní muže v tomto oboru umění pro mne byli již tehdy renomovaní, uznávaní a respektovaní naši malíři: Jan ZRZAVÝ, František KUPKA a řada světově proslulých jmen jako: Vincet van Gogh, Marc Chagall, Paul Gauguin, Claude Monet, Pierre-Auguste Renoir, Henri Matisse, Paul Cézanne, Salvador Dalí, Pablo Picasso a mnoho dalších ...

Tehdy jsem si moc přál mít nějaké významné dílko, chtěl jsem si jej pořídit, abych se na něj mohl denně doma dívat a pohlížet na něj s úctou a aby mne inspirovalo na mé budoucí cestě uměleckým světem... Byl jsem však v té době ještě studentem a nebyl příliš movitý, abych na díla od takto významných osobností dosáhl, tak jsem se rozhlížel po žijících autorech, počínaje profesorem na AVU, kam jsem se hlásil, panem Stanislavem KOLÍBALEM... (*1925), ale ani zde to tehdy nebylo pro mne cenově dostupné... Tehdy mne oslovil svými pracemi čerstvě vystudovaný absolvent AVU Jan STRATIL… Kontaktoval jsem ho a již zbývalo jen málo... Zapůjčit si tehdy nějaký osobní automobil, uchopit těžce našetřený patřičný obnos (šetřil jsem tehdy na něj několik let... :o) a dojet si osobně z Prahy až do Olomouce pro svůj vysněný obraz, obraz od jednoho ze svých malířských vzorů... A tak se stalo, že jsem se s panem STRATILEM tehdy v Olomouci osobně potkal a měl svůj obraz a ten se ze stěn mého domova na mne dívá až do dnešních dnů...

Po několika letech jsem se vydal na jinou uměleckou dráhu – balet a divadlo, které se z koníčku staly mou profesí a živobytím na značně dlouhou dobu… Tato zkušenost mne obohatila a přinesla mi mnoho úspěchů v uměleckém světě. Ve své nové fázi života, se nyní poslední léta vracím k malbě, která mne vždy nejvíce naplňovala. Inspiraci čerpám z díla mnoha tuzemských i světových malířů, kteří ovlivnili můj umělecký výraz a pohled na svět. V současnosti mne nejvíce fascinují umělecké směry jako impresionismus a o trochu více z dosti odlišného směru, kubismus, ale nejvíce mne fascinuje rozsah abstrakce a neohraničené možnosti vlastní možné osobní projekce v tomto směru... Těším se na to, co přinese tato nová kapitola mého života, a doufám, že moje tvorba osloví a inspiruje i Vás… A rovněž jako já, kdysi cca před více jak 30 lety, zatoužíte po koupi obrazu, který by nejen zdobil Váš domov, ale mohl Vás denně inspirovat ve Vašem životě…

Všechny mé obrazy, a to vlastně od roku 1988, kdy jsem „stvořil“ svůj, tehdy jsem si myslel svůj „poslední“ obraz s názvem „Čára života“, který vyjadřuje vlastně mou do té doby uplynulou malířskou kariéru, a který mi dosud visí v mé pracovně na zdi za mým křeslem a vlastně mne doprovází celý můj dosavadní život a nyní jej trochu restauruji a připravuji pro prodej… událo se tolik věcí, příběhů… Všechny mé obrazy jsou bezpochyby odrazem mé celoživotní filosofie, fascinace časem! Co je to vlastně čas? Po mé tvůrčí pauze v oblasti malby se vlastně, aniž bych o tom moc přemýšlel, podvědomě stále vracím intuitivně k řešení této otázky… Života daného jedince, národa, národů, celého lidstva v „reálném“ čase. Snažím se čas zhmotnit s většími či menšími úspěchy. V mém díle je vlastně všudy přítomný a je podvědomě velice často vyjádřený čárou, čarami, liniemi, křivkami…, které se v průběhu času a jeho symboliky různě mění, tenčí, pak zas rozšiřují, blednou a tmavnou, směle si mění barvy, směry… Vyjadřují různé fáze zachycení času, představují nejrůznější momenty v (mém) životě / v našich životech, „chvíle“, kdy se cítíme na vrcholu, ale i ty, kdy se ztrácíme v mlze nejasností…