Tereza je výtvarnice pocházející ze Středočeského kraje, momentálně žije a tvoří v Praze, avšak její největší inspirací zůstává pohraničí, především krajina Šumavy, kam se každoročně vrací a kam by jednou ráda přesunula i své tvůrčí zázemí.
K výtvarnu ji přivedla přirozená potřeba vyjádření a vnímání detailů, které ji provází od dětství. Hlouběji se tvorbě začala věnovat během studia pedagogiky výtvarné výchovy na Karlově univerzitě, kde se postupně formoval její osobitý rukopis – citlivý, introspektivní a barevně výrazný. Tvorba je pro ni prostorem, kde se může uzemnit, zpomalit a být plně sama se sebou.
Ve své práci se nejvíce věnuje olejomalbě, která jí dává prostor pro hloubku a vrstvení, a kresbě pastelkami, jež jí umožňuje jemnější a intuitivnější přístup. Její tvorba se pohybuje mezi figurací a abstrakcí, přičemž se často opírá o motivy přírody, vnitřních prožitků a mentálních krajin.
Silným tématem její současné tvorby je komorebi – japonský pojem pro sluneční světlo pronikající mezi větvemi stromů. Fascinace tímto jevem, spolu s tzv. pinhole efektem, se promítá do její práce skrze hru světla a stínu, jemné barevné přechody a snahu zachytit pomíjivé okamžiky klidu. V obrazech často zůstávají stopy aktuálního duševního rozpoložení sloužící jako deníkové záznamy v barvě.
K některým obrazům Tereza připojuje krátké texty, které mají divákovi otevřít cestu k hlubšímu prožitku. Jindy naopak ponechává interpretaci zcela na něm, s důvěrou, že si každý najde to, co právě potřebuje.