Pozn.: Přiložen certifikát k dílu.

Nejdelší strana: 105 cm

„Red Wine Dinner“ je výrazné současné zátiší, které staví na popové barevnosti, nadsázce a precizní malířské stylizaci. Autorka zachycuje stůl po lehce rozpustilé večeři: na růžové ploše se rozprostírají talíře s ústřicemi a krevetami, sklenky s červeným vínem, lahvinka uprostřed kompozice, několik hracích karet a drobné stopy po červeném víně – kruhy od sklenic i rozlité kapky. Celá scéna působí jako okamžik zastavený těsně po přípitku, kdy se luxusní menu mísí s hravostí a lehkým chaosem.

Klíčovou roli hraje barva. Dominantní růžové pozadí sjednocuje všechny prvky do výrazně stylizovaného světa, který je zároveň smyslný i ironický. Do něj vstupují syté oranžovo-červené tóny mořských plodů a tmavě vínové akcenty lahve a stínů, které scéně dodávají hloubku. Stíny jsou zde záměrně dlouhé a dramatické – posouvají zátiší od pouhé dekorativnosti k promyšlené kompozici, kde světlo vytváří rytmus a napětí.

Malířský rukopis je čistý, současný, s jasně vymezenými tvary a stylizovanou kresbou detailů. Ústřice i krevety jsou pojaté téměř „ilustračně“, ale s citem pro lesk, strukturu a barevné odlesky, které zvýrazňují jejich atraktivitu. Drobné rekvizity – karty a skvrny od vína – přidávají příběh a atmosféru: naznačují společenský večer, hru, flirt i moment uvolnění. V horní části obraz doplňuje váza s květinami, která přináší další barevný akcent a vyvažuje kompozici.

„Red Wine Dinner“ je obraz, který zaujme okamžitě – výraznou paletou, smyslností motivu a moderním nadhledem. Je to zátiší o požitku a atmosféře, kde se luxus proměňuje v hravou, vizuálně opulentní scénu, která působí současně lehce i rafinovaně.

o autorovi: Barbora Oudesová (* 1989) pracuje jako designérka a malířka v Praze. Vystudovala magisterský program Designu na ESAD, Orléans ve Francii a kreslí a maluje od dětství. Po své první výstavě před patnácti lety se od malby na více než deset let vzdálila – než ji hluboký vnitřní pocit znovu přivedl k plátnu.

Věnuje se především akrylové malbě a využívá motivy jídla jako metaforu pro vzpomínky, identitu a intimní okamžiky – i ty, po kterých spíše prahneme, než je skutečně prožíváme. Její práce jemně zkoumá, co sdílíme, po čem toužíme a co plýtváme, a zároveň nenápadně komentuje současnou společnost. Stůl se zde stává místem, kde se může odehrát vše.